Poctivá práce má smysl a nikdo není neviditelný. V takovém duchu se nesl slavnostní večer 11. listopadu v Horáckém divadle v Jihlavě u příležitosti předání Nejvyššího ocenění Kraje Vysočina.
Čtyři ženy a pět můžu převzalo za svoji činnost krajské medaile z dílny dvorního vysočinského sochaře Radomíra Dvořáka. „Jejich životní příběhy formovaly naši společnost a staly se následováníhodnou inspirací a vzorem. Osobností, které si zaslouží toto ocenění obdržet, je jistě mnohem více. Třeba to jsou další příběhy lidí, kteří bydlí možná vedle vás,“ řekl hejtman Kraje Vysočina Vítězslav Schrek (ODS+STO). Jeho cílem je představovat veřejnosti lidi, kteří budují značku Vysočina, a to skromně, avšak srdcem a s odvahou.
Kamenná medaile
Je nejvyšším oceněním Kraje Vysočina. Je určená tomu, kdo se svojí dlouhodobou prací zasadil o významný prospěch obyvatel Vysočiny. Materiál byl zvolen kvůli své stálosti a neměnnosti jako připomínka stálosti a neměnnosti výsledků práce oceněného.
Jiří Běhounek
Emeritní hejtman Jiří Běhounek zanechal svoji stopu už při mnohaletém působení jako primář oddělení ortopedie v Pelhřimově. V čele Kraje Vysočina stál dvanáct let. Ze své pozice hejtmana například předsedal regionální radě Regionu soudržnosti Jihovýchod nebo zastával různé funkce v Asociaci krajů ČR. Vzhledem ke své odbornosti se často věnoval zejména tématům zdravotnictví a také koordinoval aktivity krajů i státu v oblasti elektronizace a využívání informačních technologií ve zdravotnictví i veřejné správě obecně. Roku 2017 byl dokonce vyhlášen eOsobností eGovernmentu. Od roku 2013 byl také osm let poslancem, kde pracoval ve výboru pro zdravotnictví, pro elektronizaci ve zdravotnictví, pro vzdělávání ve zdravotnictví a v exponované době i v komisi pro hodnocení účinnosti vládní pomoci v rámci epidemie Covidu-19. Zdravotnictví se znovu věnuje po odchodu z pozice hejtmana, tentokrát jako náměstek ředitele nemocnice.
Marta Kubišová
Jako kdysi nejslavnější a pak dvacet let zakázaná zpěvačka se stala Marta Kubišová v roce 1989 jedním ze symbolů sametové revoluce. Ač se sama nepovažuje za výraznou aktivistku, natož hrdinku, v očích řady lidí získala kredit morální ikony. Příběh oblíbené zpěvačky Marty Kubišové začíná v Poděbradech, kde nejprve při zaměstnání poprvé veřejně koncertuje s taneční kapelou. Pak přišlo období, kdy nastoupila do pražského Divadla Rokoko, a éra legendárního tria Golden Kids. Zlom nastal v roce 1968, kdy za píseň Modlitba pro Martu dostala dvacetiletý zákaz. V roce 1975 se přestěhovala do obce Pohled na Vysočině, která je tak považována za její exilový domov. Po revoluci se vrátila ke své profesi a vydala dlouhou řadu nových alb.
Skleněná medaile
Je druhým nejvyšším oceněním Kraje Vysočina. Je určená tomu, kdo jednorázovým činem nebo svojí dlouholetou prací přispěl k rozvoji kraje a prospěchu jeho obyvatel. Materiál symbolizuje čirou a nezištnou podstatu skutků oceněného.
Jan Betlach
Emeritní primář Jan Betlach si vysloužil uznání nejen pro svoji dlouholetou odbornou praxi a přínos oboru patologie, ale i za velmi lidský přístup ke kolegům a studentům. Obdivuhodná je i jeho energie, s níž přibližuje medicínský obor veřejnosti. V roce 1979 nastoupil na post primáře okresní nemocnice v Havlíčkově Brodě, kde působil až do roku 2007. Významnou součástí odborného a společenského přínosu Jana Betlacha je jeho velmi bohatá publikační a přednášková činnost. Je autorem několika desítek odborných statí a působil jako pedagog na střední a vyšší zdravotnické škole v Havlíčkově Brodě. Aktuálně publikuje a přednáší nejen pro odbornou, ale i pro širší veřejnost. V roce 2017 vyšla v nakladatelství Galén kniha Pitva: Historie poznávání lidského těla.
Marie Kotačková
Marie Kotačková zasvětila velkou část života starosti o lidi s mentálním hendikepem a jejich rodiny. Jejím přičiněním mohou i oni žít plnohodnotně. Jen na Třebíčsku je bezmála tři desítky let oporou lidem s mentálním a kombinovaným postižením. V roce 1992 zde zakládala pobočný spolek Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením, jehož je také předsedkyní. Před několika lety se Marie Kotačková stala i jednou z iniciátorek vzniku třebíčského stacionáře. Zasloužila se o celou řadu změn, přelomových událostí a kroků, které vedly ke zlepšení kvality života lidí s mentálním postižením a jejich rodin nejen na Vysočině. Sama se dokáže do pocitů, potřeb a trápení klientů a jejich nejbližších velmi dobře vžít. Je totiž matkou již dávno dospělých dcer, dvojčat, kterým byl po předčasném příchodu na svět diagnostikován autismus.
Jaromír Šofr
Jen málokdo dnes může říct, že neviděl žádný z dlouhé řady kultovních filmů, pod nimiž je jako kameraman podepsán Jaromír Šofr. Jako vysokoškolský profesor předává své zkušenosti dalším adeptům filmařiny a stará se také o to, aby se filmové poklady minulosti zachovaly příštím generacím v kvalitních digitálních kopiích. Jaromír Šofr prožil dětství a mládí v Třebíči, na kterou vzpomíná v biografické knize s podtitulem Služebník krásné kinematografie. V roce 1961 absolvoval na FAMU filmem Věry Chytilové Strop. V roce 1990 se stal spoluzakladatelem Asociace českých kameramanů a také po následujících 15 let vedl katedru kamery. Autorsky spolupracoval především s Jiřím Menzelem na filmech Ostře sledované vlaky, Rozmarné léto, Skřivánci na niti, Na samotě u lesa, Postřižiny a s Věrou Chytilovou na snímcích Pytel blech, Strop, Panelstory aneb Jak se rodí sídliště či Vlčí bouda. V roce 2007 získal Českého lva za nejlepší kameru k filmu Obsluhoval jsem anglického krále.
František Vránek
Celých 40 let svého profesního života zůstal František Vránek věrný práci v organizaci, která vytváří domov dětem, mládeži a dospělým se zdravotním postižením. František Vránek po vysokoškolských studiích v roce 1980 zahájil svoji profesní dráhu jako technik Krajského ústavu sociální péče Černovice. Nadějný mladý muž se ve své práci osvědčil, a tak později postoupil na pozici vedoucího odborného referenta. Po změně názvu organizace na Diagnostický ústav sociální péče zastával nejdříve funkci specialisty hospodáře, následně se stal zástupcem ředitele. V roce 1992 postoupil na příčku nejvyšší a ředitelem organizace zůstal až do svého odchodu do důchodu. Za jeho vedení získal ústav přívětivější pojmenování Domov Kopretina Černovice. Protože součástí organizace byla i základní speciální a praktická škola, stal se v roce 1996 zároveň ředitelem této školy.
Dřevěná medaile
Je třetím nejvyšším oceněním Kraje Vysočina. Je určená tomu, kdo svojí aktivitou přispěl k propagaci dobrého jména kraje, a je tak příkladem pro ostatní. Materiál symbolizuje houževnatost, pružnost a růst mládí.
Václav Černík
Středoškolský učitel a také skaut Václav Černík inspiroval a vyburcoval své okolí k účinné a rychlé pomoci nejohroženějším profesím v počátcích koronavirové pandemie. Postupně kolem sebe vybudoval tým dobrovolníků, kteří se pustili do výroby ochranných štítů pro lékaře, záchranáře či zdravotní sestry. Díky know-how dalšího vysočinského rodáka Josefa Průšy se stěžejním výrobním prostředkem staly 3D tiskárny. Václav Černík s tím začal nejprve za pomoci školní 3D tiskárny svého domovského gymnázia ve Žďáru nad Sázavou a druhého stroje patřícího žďárským skautům. Svůj nápad velmi rychle zformoval v iniciativu Žďárský 3D tisk proti Covidu-19, do níž se zapojili další dobrovolníci, kteří disponovali potřebným vybavením.
Markéta Fuchsová
Zásluhou Markéty Fuchsové mohou nevyléčitelně nemocní lidé na Vysočině prožívat své poslední dny důstojně, bez fyzického a psychického utrpení. Více než 14 let se profesně věnuje paliativní péči, která pomáhá zmírňovat utrpení a zajišťuje nevyléčitelně nemocným důstojné umírání a podporu jejich blízkým. Od roku 2008 byla Markéta Fuchsová součástí týmu domácí hospicové péče, od roku 2019 je koordinátorkou paliativního týmu při nemocnici v Pelhřimově, který poskytuje péči jak lidem v domácím prostředí, tak hospitalizovaným pacientům a provozuje i ambulanci. Jen za první dva roky existence poskytlo oddělení péči 390 pacientům a nespočtu rodinných příslušníků. Markéta Fuchsová pracuje i v týmu strategického projektu paliativní péče pro celý Kraj Vysočina a je lektorkou mezinárodního kurzu paliativní péče. V neposlední řadě se její zásluhou podařilo rozšířit péči o nemocné o odlehčovací sociální službu.
Barbora Šenoltová
Divadelní designérka a scénografka Barbora Šenoltová z Pelhřimova se už v mládí prosadila na mezinárodní umělecké scéně. V současnosti žije a svůj talent realizuje v Londýně. Věnuje se především multimediálním divadelním a imerzivním projektům, kde se pojí světelný design s projekcí, videomappingem a animací. Pracuje pro různé britské i evropské scény a soubory. Talent Barbory Šenoltové neunikl ani časopisu Forbes Česko. Letos ji zařadil do prestižního žebříčku 30 pod 30 a označil ji jako vycházející hvězdu britského divadelního a světelného designu.