Výročí sto let republiky slaví Vysočina postupně už od května: událost si připomínáme ve všech okresních městech – hostům vybraných akcí dáváme „ochutnat“ něco málo z připravovaného programu, kterým oslavy vyvrcholí na náměstí v Jihlavě 15. září 2018. Autorem scénáře půlročních oslav a spojovatelem všeho, co se postupně veřejnosti z historie republiky odkrývá a ještě bude odkrývat, je kapelník, zpěvák, kovář a performer Petr Píša. Jeho rukopis se odrazí nejen v programu, ale také na svérázné prezentaci akce. V každém případě nečekejte nic obvyklého, nic soudobého, a především nic malého… Více prozradí sám Petr Píša.
Jaké jsou (a ještě budou) vysočinské oslavy sto let republiky?
Jsou už symbolické, takové cestovací, zvací; rád bych, aby byly obrazivé, zajímavé, a hlavně inspirativní. Aby byly k pobavení, k pokoukání i k zamyšlení.
Už takhle to zní hodně zajímavě…
Cílem všeho našeho snažení je nezacyklit se během oslav v použitých šablonách TGM, první republika atd. Chceme veřejnosti nabídnout podněty k připomínání, prostor pro položení si otázek, pomoci najít na ně odpovědi, dát dohromady podstatné informace a směřovat vše k důležitému poselství, že si oproti tomu, co už všechno republika zažila, dnes žijeme vlastně dobře. Že je co slavit.
Všechno se připravuje tak, aby tu po oslavách něco zůstalo…
Nejraději bychom, aby zůstaly vzpomínky a zamyšlení. Rádi bychom, aby se ptali děti svých rodičů, proč tam bylo to či ono a co to znamenalo. Aby třeba i rodiče museli sáhnout po knize nebo si někde najít správnou informaci. Aby se v lidech usadila potřeba pátrat po souvislostech, aby hledali příčiny. Aby si našli svůj pohled nejen na blízkou historii, ale na vše současné, co nás obklopuje, a slepě neopakovali, co se k nim někde na „první zaručenou dobrou“ dostalo, neboť právě z věcí minulých vychází hodně našich současných počinů a zkušeností. Rádi bychom třeba, aby všichni věděli, že Plečnikův obelisk na 3. nádvoří Pražského hradu je z Mrákotína z Vysočiny; aby lidi věděli, že vlajka v roce 1918 ještě neměla modrý klín, aby věděli že… třeba že sounáležitost k místu, kde žijeme, kde jsme vyrůstali, pro nás v tomto projektu symbolizuje TEN strom. Jde o velkou kulisu – vyrobili jsme ji společně s dětmi z uměleckých škol po celém kraji právě pro tuto příležitost. Postupně tak na něm nejmladší lidé z různých koutů regionu nechávají svou stopu, důkazy pospolitosti. A tenhle strom plánujeme letos 28. října usadit v areálu sídla kraje v Jihlavě. Bude to první výsadba stromu na Vysočině, který nemůže nikdy povadnout.
Bude v rámci oslav ohňostroj, dort, svíčky, dárky?
Kdyby zadavatelé tohoto pro mě nelehkého úkolu chtěli a trvali na tom, aby byl ohňostroj, určitě by oslovili někoho jiného. Můj původní návrh názvu finálního večera byl Ohňostroj nebude. Pochopitelně to neprošlo. Klapla až nabídka názvu Proletí 100letí. Ale nebojte, nějaké plamínky budou, jen budou hrát jinou roli – budou součástí jedné z obrazivých chvil toho večera. Pokud jde o dárky, tak přeci dárek a dort musí být, to ví každé dítě. Dokážete si představit takovéto výročí bez dortu? Bez dárku? Ale nečekejte žádný malý dortík, je to velké výročí. Takže nic malého…
Některé atrakce jsou hodně nečekané až trochu nebezpečné. Bylo vaším záměrem ohromit?
Ony se jen tak tváří – třeba ta naše krajem cestovací osmička je přirozený symbol, který jsme vzali do hry cíleně. Neboť ve chvíli, kdy ji položíte naležato, vzniknou vlastně dvě nuly, a pokud přidáte nějakou jedničku, stovečka je na světě. A aby byla vidět, tak hledáte přirozený zdroj světla, a použijete tedy ohýnek. S takovou rekvizitou je radost dělat lidem radost. Ony věci, které nebezpečně vypadají, nebezpečné být vždy nemusí, jestliže to s nimi akrobaté umí. Jen si všichni držme palce a přejme si, aby nepršelo. À propos, proto jsme vlastně určili tento termín, kdy ještě věříme v dobré počasí babího léta. K přesnému datu výročí se pak bude vázat již uvedené sázení stromu Vysočiny.
V aranžmá oslav se vracíte často o sto let zpět, kde jste se inspiroval?
Prostě pozoruju, co se děje kolem nás, čtu, googlím, ptám se, a tak pořád dokola. Akcentace první republiky je při těchto oslavách přirozená, to není nic k divení. V Jihlavě ve finále tvoříme rychlý stylizovaný historický oblouk: podívanou, která připomene to nejdůležitější ze století – kulturu, gastronomii, eleganci, průmyslový a technický rozmach té doby. Bereme do hry budovu radnice, objekt Prioru, stavíme podia i speciální objekty. Rádi bychom, aby s námi lidé zažili inspirativní chvíle.
Kolik lidí ve výsledku na přípravách oslav spolupracuje?
Stovka to nespraví, počítat to ale nebudu. Tolikrát jsem to při podobných produkcích zkoušel, a to číslo je jen pro zajímavost. Za skutečnou zmínku stojí opravdovost přístupu všech, co se na akci podílejí. Takže všem za dlouhé přípravy, ladění detailů a spolupráci děkuji – jdeme do finále! Těšte se. My už to děláme 🙂