Život Hany Brnické je protknut pomocí lidem v obtížných situacích. Od roku 2015 pracuje v Domácím hospici Vysočina, od 1. března nastoupila na pozici ředitelky. Zájem o služby hospice se každoročně zvyšuje.
Změnil se pohled společnosti na umírání? Je smrt stále pro mnohé lidi tabu?
Se smrtí jsme prostřednictvím médií konfrontováni téměř neustále. Zejména v posledních dvou letech, kvůli covidu a aktuálně válce na Ukrajině, slyšíme o smrti v podstatě každodenně. Pokud má smrt veřejnou, anonymní a vzdálenou podobu, dokážeme o ní mluvit bez problémů. Smrt se stává tabu ve chvíli, kdy se dotýká našich blízkých nebo nás samotných. V momentě, kdy se smrt stává naší osobní událostí, je pro nás těžké o ní mluvit. Stejně tak je pro nás těžké poskytnout podporu truchlícímu člověku. I když většina lidí někdy přemýšlí o tom, jak by chtěla strávit své poslední dny, už jen málokdo z nich své představy svěří někomu blízkému. Přestože 80 procent z nás si přeje umřít v domácím prostředí, většině se to nepodaří a 70 procent lidí v České republice umírá v nemocničním prostředí. Smrt většina lidí stále nevnímá jako přirozenou součást života. Na druhou stranu se domnívám, že pohled společnosti na umírání se sice pomalu, ale přesto mění. Dokládá to mimo jiné i každoročně se zvyšující počet lidí využívajících služeb mobilních hospiců.
Jaký je zájem o vaše služby a kdo se na vás obrací o pomoc?
Zájem o naše služby každoročně roste. Nejčastěji se na nás obrací blízcí nevyléčitelně nemocné osoby, kteří chtějí o svého blízkého pečovat doma. Díky nepřetržité dostupnosti hospicového lékaře a zdravotní sestry je možné se v domácím prostředí starat i o symptomaticky náročné pacienty. Velká poptávka je i po našich odlehčovacích službách. Ty primárně poskytujeme lidem využívajícím službu domácí hospicové péče a v případě volných kapacit službu poskytujeme dalším zájemcům, kteří dlouhodobě doma pečují o vážně nemocnou osobu a potřebují mít čas také pro své potřeby. V rámci odborného sociálního poradenství poskytujeme psychosociální pomoc jak nevyléčitelně nemocným lidem, kteří se potřebují vyrovnat s novou situací, tak pečujícím a truchlícím. Nově nabízíme tuto službu také rodičům při ztrátě miminka během těhotenství či při porodu. Nedílnou součástí našich služeb je půjčovna zdravotnických a kompenzačních pomůcek.
Co vás v nové roli ředitelky aktuálně čeká a jaké jsou vaše plány?
Změna ředitelky nebyla jediná personální změna, která se právě v hospici udála. Na pozici vrchní sestry se vrátila kolegyně z rodičovské dovolené. Na moje původní místo projektové manažerky jsme museli najít novou pracovnici a lékařský tým rozšiřujeme o nového kolegu. Za nejdůležitější proto teď považuji to, abychom se všichni v nových pozicích dobře zorientovali, vzájemně se sladili a mohli tak táhnout za jeden provaz. V letošním roce bychom se také chtěli zaměřit na prohloubení spolupráce se školami – jak se základními, tak se středními. S některými již spolupracujeme. Nejčastěji si nás zvou do svých hodin v době kolem Dušiček a nebo využívají naší nabídky přijít se podívat přímo k nám v rámci Dne otevřených dveří. Děti nás svou bezprostředností často dokáží překvapit, nebojí se ptát, nemají předsudky a jsou otevřené. Pokud chceme měnit pohled společnosti na umírání a smrt, děti z toho nelze vynechat.
EVA FRUHWIRTOVÁ