Studentky bohemistiky z Užhorodské národní univerzity působí třetí týden na Vysočině. Karina Karpová a Jana Markovyč pomáhají v jihlavském Family pointu s tlumočením a učí ukrajinské děti češtinu.
Bylo pro vás náročné naučit se češtinu?
Karina: Ukrajinština a čeština jsou slovanské jazyky a mají mnoho podobného. Studujeme třetím rokem bohemistiku na Ukrajině, takže mluvit česky pro nás není problém. Samozřejmě je to někdy složitější, ale většinou to zvládáme v pohodě.
S čím vším u nás na Vysočině pomáháte?
Jana: Působíme na základních školách a pomáháme českým učitelům učit češtinu naše ukrajinské děti. Překládáme také z ukrajinštiny do češtiny různé dokumenty a informace. O Velikonocích jsme tlumočily ekumenickou bohoslužbu ve Žďáře nad Sázavou. Když je potřeba, tak jezdíme překládat i o víkendech. Jsme rády, že můžeme pomáhat. Setkáváme se s těžkými příběhy Ukrajinců. Někteří přišli o dům, někteří neví, jestli se vůbec budou moct vrátit domů. Je to velmi smutné, když se s nimi bavíme o tom, co zažili.
Učíte ukrajinské děti česky. Jak jim to jde a jaké metody používáte?
Karina: V Ukrajinském domě v Jihlavě učíme děti od dvou do šesti let češtinu. Hrajeme s nimi hry, aby si zlepšily slovní zásobu. Byly jsme na Základní škole Rošického v Jihlavě, kde je skupina ukrajinských dětí. S nimi jsme dělaly různá jazyková cvičení. Učíme je psát česky a základní slova, jako je počítání, barvy, zvířata. Čeština je pro ně nový jazyk, musí se naučit abecedu, psát a číst v češtině. Formou hry to jde mnohem lépe.
Můžete nám přiblížit některé vaše další aktivity na Vysočině?
Jana: Před Velikonocemi jsme ve Family pointu v Jihlavě měli zajímavý program. Přišla tam Ukrajinka a ukazovala umění pysanki, což je zdobení kraslic, a představila naše ukrajinské velikonoční zvyky. Pomáhaly jsme také České televizi překládat reportáž o nově vznikající ukrajinské kavárně v Jihlavě. Po Velikonocích jsme vyjely do základních škol, kde jsou ukrajinské děti, a rozdávaly jsme jim bloky a sešity, aby měly na co psát. Byl to dar od brněnských papíren, tak jsme pomáhaly s rozvozem.
Jak dlouho na Vysočině zůstanete?
Karina: Přijely jsme sem na měsíc a uvidíme, jestli se náš pobyt prodlouží, nebo ne. Moc se nám tady líbí a jsme rády, že můžeme pomáhat naši lidem.
Eva Fruhwirtová